Kdo nepublikuje, nežije. Tím se, mimo jiné, řídíme. A protože začaly prázdniny, učitelé nechávají žáky a studenty odpočívat a nás nechávají odpočívat klienti, rozhodli jsme, abychom nevyšli z formy, sepsat pro vás shrnutí toho nejčtenější za posledních 12 měsíců. Zaměřili jsme se na obsah i na formu, na samotný internet, a když jsme byli konkrétní, tak třeba na sociální sítě. A jak tedy vypadá TOP 10 uplynulého roku podle našich čtenářů?

1. Problematika velkých písmen

Ta celý náš žebříček ovládla. Aby nevznikla celá studie o používání malých a velkých písmen ve všech myslitelných situacích, zaměřili jsme se pouze na jedno specifikum, a to oslovování „vás x Vás“. Jak je to s úctou v textech? A nepřeháníme to s ní trochu? Kdy se velké „V“ hodí a kdy bychom si ho radši měli odpustit? Poučit se o tom můžete v článku, který na našem blogu opravdu oslavil úspěch.

2. Dvěmi, nebo dvěma?

Na úspěch prvního článku navazuje další jazykovědný a přichází s naprostým evergreenem mezi gramatickými chybami. Řeší totiž, zda se správně užívá tvar „dvěmi“, nebo „dvěma“. Nebudeme vás dlouho napínat, jediná kodifikovaná je druhá varianta. Ta první je hyperkorektní. Pro více informací už si budete muset rozkliknout článek, s nímž se vrátíte do školních lavic.

3. Dobrý den, pane inženýre…

Dalším počinem, který zvídavé internetové surfaře přilákal na náš blog, byl článek věnovaný akademickým titulům a hodnostem, jejich správnému psaní, řazení za sebou podle důležitosti a řazení před a za jméno. Inu, ne vždy to mají vzdělaní lidé jednoduché. A ne vždy to mají ti akademicky nezainteresovaní jednoduché s nimi. Proč? Dozvíte se v článku, který vám možná (ne)skutečně rozšíří obzory.

4. Šablony obsahových kalendářů

Téma se změnilo, ale praktičnost zůstala. Čtvrtý nejčtenější článek v posledním roce na blogu Včeliště nabízel stažení šablon obsahových kalendářů zdarma, respektive servíroval odkazy ke stažení na zlatém podnose.

Obsahový kalendář je často v článcích pojímán velmi abstraktně, my jsme se na něj tentokrát zaměřili velmi konkrétně – jako na součást obsahové strategie. A jak je vidno, tah to byl dobrý. Článek měl úspěch a doufáme, že našim čtenářům pomohl.

5. Persony v obsahovém marketingu

Persony jsou fiktivní osoby, které bychom si měli definovat, abychom později věděli, pro koho tvoříme obsah. Persona je vhodný konzument našeho obsahu. Ten, kterého náš obsah s největší pravděpodobností zaujme.

V článku, který se umístil na páté příčce v našem žebříčku, jsme persony nejen definovali, ale popsali jsme i proces jejich tvorby nebo jejich ideální počet. Také jsme načrtli body obsahu, o něž by se persony mohly zajímat.

Své texty nemůžete psát jen tak do vzduchu pro všechny. Tedy můžete, ale účinek pravděpodobně nebude nijak valný. Při definování person budete vždy jasně vědět, koho chcete oslovit. Pro konkrétní informace si pojďte sem.

6. Zrádná zájmena, která nerozumně používáme

Čeština je vážně nádherný jazyk. Asi právě proto se vracíme k jazykovému okénku a tentokrát si bereme na paškál zájmena „jenž“ a „jež“, která se těší nemalé oblibě, a to mezi těmi, kteří je neumějí ani za mák používat. Neříkáme, že to jsou všichni. Avšak chyby, které často vídáme na webech, jež mají reprezentovat a prodávat služby za statisíce a mnohem větší sumy, bijí do očí tak, že bychom si je sami nejradši vyškrábali. Vždy je ale šance na zlepšení. Poučte se z článku, který vám to vysvětlí pěkně od podlahy.

7. Chceš svést, nebo svézt?

Když „svést“ a „svézt“ vyslovíme, nikdy se nespleteme. Ale až se dáma urazí, jakmile se jí muž písemně optá „můžu tě svést?“, nebude divu. Ne že by se musela urazit zákonitě vždy, ale stát se tak může. Mezi „můžu tě svézt“ a „můžu tě svést“ totiž bude sakra rozdíl – stejně jako když nabídnete odvoz stopující krásce, nebo jí zcela napřímo nabídnete klasický letní románek. A co teprve taková bota v marketingovém textu.

Základní poučka: vést – vedu, vézt – vezu. Přes to nejede vlak. Více v článku, který vás v tom pěkně povozí.

8. Copywriterská sebevražda

Když se chce copywriter sestřelit z výsluní, jde vlastně o takovou obyčejnou profesní sebevraždu s jemnými specifiky, kterými se liší od ostatních povolání. Stačí si trochu poplavat v gramatice a pravopisu, moc toho nepobrat ze stylistiky, postrádat přirozený cit pro jazyk, sem tam něco bez dovolení okopírovat, hustit na sebe slova bez obsahu a počítat každý znak, protože za znaky je přece placený. A je to. Jste mrtvý copywriter. Více o vás v článku, který na copywriting nahlíží z tak trochu jiné stránky.

9. Jednoduchá analýza klíčových slov

Dalším velmi vyhledávaným článkem na našem blogu je ten, který se věnuje analýze klíčových slov. Bez ní se dnes už moc neobejdeme, chceme-li, aby námi vytvořený text neskončil v propadlišti internetu bez jakéhokoli využití. O tom, co to analýza klíčových slov je, k čemu ji vlastně potřebujeme a jak se dá jednoduše udělat, se dozvíte v článku, který vám poodhalí tajemná zákoutí tvorby obsahu.

10. Fráze, kterými copywriter nezaujme

Naši TOP 10 uzavírá copywriterský, trochu sarkastický článek o tom, kterým frázím by se dnes měli copywriteři při tvorbě textů už raději vyhnout. Jsou to fráze v trpném rodě, které jsou pro čtenáře hůře dešifrovatelné, fráze, které nechávají příjemce na pochybách („můžeme vám pomoci“), nebo fráze, které vlastně neříkají vůbec nic, jsou v kontextu nezajímavé. Chcete o nich vědět víc? Čtěte článek, který je takových frází plný – ale úmyslně.

Děkujeme, že nás čtete. My pro vás s potěšením blogujeme o tom, co je nám blízké. A pokud vás naše články alespoň trochu obohatí, vidíme v tom smysl. Přijďte zas!

Článek 10 nejčtenějších článků uplynulého roku z dílny Včeliště se nejdříve objevil na Včeliště.

Jazykovědci šílí, v češtině zainteresovaná laická společnost si poklepává na čelo. Když se gramatickými a pravopisnými chybami hemží fóra a diskuze, kam chodí diskutovat celé spektrum lidí s nejrůznějšími úrovněmi ovládnutí mateřského jazyka, dá se to ještě do jisté míry pochopit. Jakmile se však chyby objeví v odborných, marketingových nebo jiných oficiálních textech, jde zpravidla o faux-pas a znemožnění se před čtenáři. V následujících řádcích se nebudeme věnovat obligátnímu i/y. Ačkoli je mezi námi už od 30. let minulého století, fenoménem doby se stává až teď, a to především ve spojitosti s rozvojem psané komunikace. Hyperkorektnost.

Já bych, ty bys, my bychom, vy byste. A nikdy jinak!

Hyperkorektnost, jednodušeji řečeno přílišná snaha o správnost vyjadřování, se kterou se v současnosti setkáváme s mírnou nadsázkou v každém druhém psaném projevu, se projevuje hlavně ve zmíněných slovních tvarech. Zde je jejich přehled:

…a samozřejmě nemůžeme opomenout nestárnoucí, leč nehyperkorektní varianty „my bysme“ nebo „by sme“ či „by ste“. Ale pro jistotu.

V levém sloupečku zmíněné tvary slovesa být jsou závazné, správné a na ostatní by měli minimálně ti, kteří tvoří oficiální texty, zapomenout. Asi všichni chceme psát správně, někomu to ale zkrátka nejde, což je pochopitelné. Každý umíme něco. Vyvoďme z toho jen to, že ne každý může psát oficiální texty.

Ač vypadají tvary „já by jsem“, „ty by jsi“ a další uvedené jako dokonale správné, do spisovné vrstvy jazyka ani náhodou nepatří. A pokud není z nějakého důvodu vaším záměrem napsat chybný text, tyto tvary zkrátka pusťte z hlavy.

Se dvěmi kamarádkami součastně

Komolit se dá ledacos, proto vznikají tvary slov, o nichž si jejich původce myslí, že jsou opravdu správné. U těch, kteří ukončili studia před desítkami let a od té doby nečtou nebo se jinak nevzdělávají, se není čemu divit, člověk stále potřebuje rozvíjet a obnovovat slovní zásobu. U ostatních, kteří si nedej bože třeba svévolně začali říkat „copywriteři“, „textaři“ nebo „redaktoři“, už je to mnohem horší.

Velmi častým neduhem, na který bychom také rádi upozornili, je užívání tvaru „dvěmi“, který je bez jakýchkoli debat chybný. Jednou, dvěma, třemi, čtyřmi a tak dále. Opravdu ale vždy dvěma. Jde totiž o pozůstatek duálu neboli dvojného čísla z dob dávno minulých, kdy se nepracovalo jen s číslem jednotným a množným, ale i s dvojným. Takže dvěma.

Co v poslední době zaznamenáváme víc, než bychom snad chtěli, je komolení slova současně na součastně. Snaha o co nejsprávnější vyjádření vede lidi k tomu, aby do výrazů přidávali písmenka, jež sice na některé působí velice správně, ale na ostatní přinejmenším jako do očí hozený písek. Abychom to dovysvětlili, t zde nemá co dělat. Základem výrazu současně nebo současný je čas. Ne část, součást nebo cokoli jiného, co by opravňovalo to nebohé t sem vložit.

Ten umí to a ten zas tohle

Je navýsost jasné, že ne každý má ambici tvořit sáhodlouhé texty s hlubokými myšlenkami. Někdo umí počítat, jiný má zase šikovné ruce a u klávesnice by se tak jako tak zbláznil. Některé případy hyperkorektnosti však nejsou jen záležitostí textů, ale i mluveného projevu, například onen výraz dvěmi nebo součastně. Na druhou stranu se jen málokdy setkáme s mluvenou formou výrazu „ty by jsi“, protože jde o výraz delší než správné „ty bys“. A při běžné mluvené komunikaci nám jde v 99 % o ekonomičnost a rychlost vyjadřování. Pozor bychom si ale měli dávat tak jako tak. A ten, kdo umí pracovat se dřevem, vyzná se v technice nebo denně podává neuvěřitelné fyzické výkony, nechť svěří tvorbu svých oficiálních a prezentačních textů kovaným copywriterům. Bude to tak lepší. 🙂

Článek Hyperkorektnost v textech: Pozor na chyby se nejdříve objevil na Včeliště.