Marketingová persona je detailní popis fiktivní osoby, která by mohla být vaším typickým zákazníkem. Persony…
Přídavná jména dějová a účelová – slyšeli jste o nich?
Vraťme se zpátky v čase. Do období předvánočního shonu a stresu. Obchodní domy praskají ve švech pod náporem dárků chtivých nákupčích, na ulicích se mísí vůně vánočního punče a vanilkových rohlíčků… Vy už ale dárky pro své nejbližší nakoupené máte. Teď jenom potřebujete sehnat nějaký balicí papír, který se bude pod ozdobeným stromečkem pěkně vyjímat. Moment – budete shánět papír balící, nebo balicí?
Pokud na právě přečtené řádky koukáte s otevřenou pusou a klepete si nevěřícně na čelo, pak věřte, že za sebou opravdu nemám úspěšně provedenou lobotomii a ani o mě (prozatím) neprojevili zájem z nejbližší psychiatrické kliniky. 🙂 Spojení s Vánoci v úvodu článku je čistě záměrné a vhodné pro nastínění problematiky, kterou se budeme dnes v článku zabývat.
Slyšeli jste už někdy o dějových a účelových přídavných jménech? Pokud ne, s největší pravděpodobností budete patřit mezi ty, kteří chybují v jejich dlouhých a krátkých koncovkách. Jaký papír tedy budete před Vánoci shánět – balící, nebo balicí? Na tuto otázku vám odpoví následující řádky.
Dějová vs. účelová přídavná jména
Abychom v tom tedy měli jasno. U přídavných jmen, která vznikla odvozením od sloves s příponou –cí, musíme rozlišovat, co vlastně tato slova doopravdy vyjadřují, a zbytečně tak nechybovat v jejich psaní. Ačkoli si na první pohled chybějící nebo nadbývající čárky mnohdy ani nevšimneme, význam slova se tímto malým interpunkčním znaménkem značně mění. Jak již ze samotného názvu skupiny přídavných jmen vyplývá, dějová označují děj, který právě probíhá. Účelová přídavná jména jsou pak skupinou jmen vyjadřujících účel, k jakému daná věc slouží.
Jak je tedy napíšeme
Pro psaní dějových a účelových přídavných jmen platí jedno nepříliš komplikované pravidlo, jehož zapamatování vám určitě nebude činit sebemenší potíže (na rozdíl třeba od osvojení si problematiky psaní zájmen jenž a jež, případně záhady spojovníků a pomlček). U účelových přídavných jmen píšeme před koncovkou –cí vždy krátké i. U dějových pak dlouhé í.
Příklady k zapamatování
- Balicí papír x člověk balící dárek
- Holicí strojek x holící se muž
- Čisticí přípravky x žena čistící kuchyňskou linku
- Pečicí papír x kuchař pečící dort
- Kropicí vůz x zahradník kropící zahradu
- Školicí centrum x školící pracovník
- Honicí pes x pes honící slepice
- Modlicí knížka x babička modlící se v kostele
- Řídicí panel x pracovník řídící odbyt
- Školicí středisko x pracovník školící nové zaměstnance
Co když není rozdíl tak patrný
Teď si určitě říkáte, že problematiku dějových a účelových přídavných jmen máte v malíčku. Problém však vyvstane tehdy, pokud se setkáte se slovem, ze kterého není zrovna na první pohled patrné, zda označuje děj nebo účel.
Příkladem může být třeba řídicí komise. U té předpokládáme, že se řízení věnuje dlouhodobě, a označuje tedy právě probíhající děj. Proto nás může konkrétně tento příklad svádět k psaní dlouhého í. Opak je však pravdou. Opět se jedná o účel nikoli děj, a správně je tedy komise s krátkým i.
Problémy mohou dále vyvstávat třeba u přídavných jmen týkajících se konkrétních osob. Zde si pamatujte, že je vhodné psát dlouhé í. Např. řídící pracovník.
Pár „lahůdek“ závěrem
- Jaké měřicí přístroje jsou nejspolehlivější? Přístroje měřící teplotu za pomoci nejnovějších vědeckých poznatků a moderních technologií.
- Jde o přizpůsobení řídicích komisí řídících rozvoj infrastruktury na našem území.
- Díky rychlé akci našich techniků byla vyměněna špatně těsnící těsnicí vložka reaktoru.
A opět jeden motivační citát pro všechny milovníky stylistiky, gramatiky a psaní jako celku:
„Možná každý den nepíšete dobře, ale špatnou stránku můžete vždycky upravit. Prázdnou stránku upravit nemůžete.“
Jodi Picoult – americká spisovatelka
Dobrý den, je chvályhodné, že se snažíte povznést úroveň znalosti českého pravopisu, která je opravdu mnohdy tristní. Pozor ale také na chyby věcné – čárky, označující délky samohlásek jsou znaménka diakritická, nikoli interpunkční, jak je uvedeno ve vašem článku. Interpunkční znaménka oddělují části vět a souvětí.
S pozdravem
Jana Matulová
Jana: Děkujeme za doplnění. 🙂
Dobrý den, je chvályhodné, že se snažíte povznést úroveň znalosti českého pravopisu, která je opravdu mnohdy tristní. Pozor ale také na chyby věcné – čárky, označující délky samohlásek jsou znaménka diakritická, nikoli interpunkční, jak je uvedeno ve vašem článku. Interpunkční znaménka oddělují části vět a souvětí.
S pozdravem
Jana Matulová
Jana: Děkujeme za doplnění. 🙂