Slova, ve kterých často chybujeme

Lámete si hlavu s tím, proč je ve slově výjimka dlouhé „ý“? Nebo vám snad nedá spát tchyně – resp. její psaná podoba? Zajímá vás, proč se ve slově túra píše klasické dlouhé „ú“ místo toho kroužkovaného? Nebo se potýkáte s jinou jazykovou „raritou“, která jednoduše stojí za vysvětlení? Pak nepřestávejte číst následující řádky, které snad odpoví na řadu vašich zvídavých otázek týkajících se slov, ve kterých Češi často chybují.

Výjimka, nebo vyjímka?

Pokud jste se již někdy hlásili na pozici korektora, případně copywritera nebo pravidelného dopisovatele a byl součástí vašeho přijímacího pohovoru také krátký test jazykových znalostí, jistě se v něm objevilo slovo výjimka. Ačkoli se to nezdá, v tomto slůvku chybujeme velmi často. Mluvená podoba totiž svádí k zápisu „vyjímka“, což je však gramaticky špatně. Správný tvar slova je pouze výjimka. Slovo výjimka patří mezi názvy dějů a výsledků děje, tedy podstatná jména (výjimka) odvozená od sloves (vyjímat se). U tohoto typu slov proto dochází k hláskovým alternacím:

Příklady hláskových alternací:

Vyjímat se – > výjimka

Vyšívat – > výšivka

Vyhýbat se – > výhybka

Tchýně, nebo tchyně?

S tchyní má bohužel problém řada z nás. Psychologický rozbor problému a emocionální podporu si však necháme na někdy jindy a nyní se budeme věnovat správné podobě psaného slova. Řada z nás má tendenci psát slovo tchyně s dlouhým ypsilonem. Řada textových editorů je k tomuto slůvku značně shovívavá a neoznačuje jeho „dlouhou podobu“ za chybu. Ve skutečnosti je však jediná správná podoba tchyně s krátkou samohláskou. Pozor si proto dávejte, ať vás při psaní nezmate mluvená podoba slova.

Tematický, nebo tématický?

Stejný problém s délkou samohlásky můžeme pozorovat také u tohoto slůvka. Zúčastnili jste se tematického plesu? A chcete se o této skutečnosti podělit se svými známými na sociálních sítích? Pak si osvojte pravidla pro psaní tohoto slůvka a zbytečně nechybujte. Je nutno uvědomit si, že tematický je přídavné jméno ke slovu tematika, proto tematický zapisujeme a vyslovujeme s krátkým „e“ v první slabice.

Kúra, túra

Již na základní škole nám do hlav vtloukali, že dlouhé „u“ uprostřed slova musíme napsat s kroužkem. Kdo si tuto poučku vryl pod kůži, tak se dnes může divit, proč píšeme taková slůvka jako túra nebo kúra s čárkovaným „u“. Vysvětlení je jednoduché – pravidlo psaní kroužkovaného „ů“ uprostřed slova platí pouze u slov domácího původu, ve kterých dlouhé „ů“ vzniklo z dvojhlásky „uo“ (např. dóm – duom – dům).

Pozor: Pokud však chcete označit ochranný obal stromu, bude se slovo kůra psát s kroužkovaným „ů“.

Viz, nebo viz.?

Spousta z nás má slůvko viz zafixované v podobě zkratky. O zkratku se však v tomto případě vůbec nejedná. „Viz“ označuje samostatné slovo, proto není psaní tečky v tomto případě žádoucí. Jediným správným tvarem je proto pouze podoba viz – bez tečky.

A když jsme ty tchyně nakousli…, mám pro vás na závěr jeden tematický citát:

Tchyně je žena, která dává svou krásnou a hodnou dceru hnusnému a odpornému chlapovi, aby spolu zplodili ta nejkrásnější vnoučata.