Jazykové okénko nejen pro copywritery: nevyzpytatelné čárky

Každý, kdo nějakým způsobem pracuje s texty, které se dříve nebo později objeví na veřejnosti, by neměl ignorovat pravidla pravopisu. Pro copywritery, jejichž texty v drtivé většině případů reprezentují a prodávají, to platí jakbysmet. A protože je jedním z největších problémů interpunkce, konkrétně psaní čárek ve větách a souvětích, téma tohoto článku je jasné.

Čárka jako otázka života a smrti

Potřebujete děsivý příklad na úvod, abyste měli větší motivaci číst dál? Není problém.

• Rozsudek: Osvobodit ne, oběsit. X Rozsudek: Osvobodit, ne oběsit.
• Pojďme jíst děti! X Pojďme jíst, děti! (ano, můj oblíbený a na blogu již zmíněný příklad)

Proč je čárka tak zapeklitě problémová

Čárka tedy není problémová vždy a pro každého, ale pro spoustu lidí ano. A často. Máme totiž celý balíček pravidel, která říkají, kde čárku používat a kde ne. Někdy přitom čárka vytváří zdánlivě nepatrný významový odstín, který nepostřehne každý, ale člověk, který je vybaven jazykovým citem, ano a pište si, že ho z toho bolí oči.

Kromě pevně daných pravidel, kam čárku ve větách a souvětích umístit, existují i pravidla poměrně volná, v nichž si buď můžeme dovolit tvořit konstrukci oběma způsoby a ani jeden nepřevažuje, nebo tvořit konstrukci oběma způsoby, ale jeden přitom převažuje a je vhodnější ho používat.

Pro klid duše – v některých hraničních situacích nad čárkou dumají i jazykovědci.

Časté chyby v psaní čárek, z nichž by se měl poučit nejen copywriter

Protože každý, kdo čte tento článek, absolvoval nějaký ten stupeň vzdělání, nebudeme rozebírat ty nejjednodušší případy. Uprostřed článku byste umřeli nudou. Zaměříme se na situace, které se někomu budou zdát jasné, ale pro jiného jsou obtížné, protože jeho cit není úplně nejrozvinutější.

Poznámka: Záměrem článku není urazit některé čtenáře. Každý umí něco a každý je dobrý v něčem jiném.

Držte si klobouky, startujeme.

Vícenásobný vs. postupně rozvíjející přívlastek

Možná si všichni vybavujeme, že jsme o těchto přívlastcích slyšeli na základní a střední škole, ale už moc nevíme, co si pod těmito pojmy představit a jak se zachovat při jejich psaní.

Postupně rozvíjející přívlastek je charakteristický… Postupným rozvíjením. Jako příklad můžeme uvést konstrukci krásný jarní den. Přídavné jméno jarní zde rozvíjí podstatné jméno den. Ptáme se, jaký den. A odpovídáme jarní. Stejně pokračujeme dál. Jaký jarní den? Jakou měl tento jarní den vlastnost? Byl krásný. Krásný jarní den. Na čárku zapomeňme.

Vícenásobný přívlastek je jiný v tom, že přídavná jména, která rozvíjí jméno podstatné, jsou na stejné úrovni. Proto je oddělujeme čárkou. Například druhý, krásný sen. V noci se mi zdálo několik snů a druhý z celé té plejády byl krásný.

Aby to nebylo tak jednoduché, můžeme konstrukci druhý, krásný sen napsat i bez čárky. Význam se ale změní, s tím je třeba počítat. Čárku tedy buď píšeme, nebo ji vynecháme, a to podle toho, co chceme říci.

• Druhý, krásný sen. Zdálo se mi několik snů a ten, který se mi zdál jako druhý, byl krásný. (přívlastek několikanásobný, obě přídavná jména na stejné úrovni, můžeme mluvit o vztahu souřadnosti)
• Druhý krásný sen. Zdálo se mi několik krásných snů a touto konstrukcí označuji ten druhý ze všech krásných snů. Ptám se, jaký sen. Krásný. Který z těch krásných snů, jak ho můžu odlišit od ostatních krásných snů? Byl druhý.

Čárka v konstrukcích typu „možná že…“

Spousta lidí často tápe u modální částic, jakými mohou být výrazy možná, samozřejmě, hlavně a jiné, v případě, že se vyskytují na začátku konstrukce. Jde o výrazy s oslabenou platností, na nichž bývá závislá vedlejší věta. Jsou to ty případy, kdy můžeme čárku napsat, ale nemusíme. Obě řešení jsou správná. Častěji ale volíme možnost bez čárky.

• Možná, že ty čárky vážně pochopil. i Možná že ty čárky vážně pochopil.
• Samozřejmě, že ty čárky pochopil. i Samozřejmě že ty čárky pochopil.

Pochopte psaní čárky před spojkou „než“, než vás to zabije

Čárka před spojkou než je pro leckoho taky docela oříšek. Někdy se píše, někdy ne. Ale kdy tedy ano a kdy ne?

Zapomeňte na pravidlo, že se před než nepíše čárka v případě, kdy po něm následuje jedno slovo. Čárku před „než“ užíváme, pokud následují slova, která společně tvoří větu. Nastudujte psaní čárek dřív, než uděláte další chybu.

Jestliže po spojce než následuje pouze větný člen a nejedná se o přísudek (určité sloveso), čárka sem nepatří. Chápu ty šílené čárky lépe než vy.

Zrádná výpustka, kterou nesmíte vypustit z hlavy

Existují případy, kdy můžeme z věty vypustit sloveso, aniž by to nějak poznamenalo její význam. Chtěl začít, ale nevěděl jak. I po vypuštění slovesa považujeme zbylý celek za větu a podle toho se chováme při psaní čárky. Píšeme ji.

Čárka v oslovení? Ani ta není jednoznačná

Oslovení nemusí být vždy odděleno čárkou od pozdravu. V mnoha případech považujeme pozdrav a oslovení (u jednoslovného pozdravu) za těsný významový a rytmický celek. Proto můžeme, ale nemusíme oslovení oddělovat. Ahoj mami.

Je to boj, ale zvládnout se to dá

Čárky byly, jsou a vždy budou složité a zapeklité. Podstatná je samozřejmě znalost pravidel, ale jak zjistit, že pravidlo existuje, když o něm prostě nemáme ani tušení? Ani znalost pravidel ale není všechno, chce to cit. A chce to znát výjimky, kdy se s čárkou vůbec nemusíme trápit. Přeji vám v džungli čárek co nejvíce úspěchů!